Zkameněliny

Český kras mimořádný význam pro geologii a paleontologii starších prvohor ve světovém měřítku. Je to způsobeno především uchováním nepřeměněných hornin s bohatým obsahem zkamenělin, nepřerušenou mořskou sedimentací od spodního ordoviku přes celý silur až do středního devonu a původními, výjimečně příznivými podmínkami pro rozvoj života v této oblasti. Český kras jako paleontologicky významné území proslavil již v 19. století Joachim Barrande, který zde popisuje mnoho lokalit s bohatými nálezy fosílií.

Mezi nejznámější lze zařadit - Koněprusy, Loděnice, Budňanskou skálu v Karlštejně, Lochkov, Radotinské údolí. Mnoho druhů zkamenělin - trilobitů, tentakulitů, graptolitů, ostnokožců, ramenonožců a dalších bylo poprvé popsáno právě podle nálezů z Českého krasu.

Hojnost fosilní fauny a nepřerušené ukládání sedimentů po dlouhou dobu udělala z Českého krasu rovněž významnou oblast z hlediska světové stratigrafie. Některé geologické odkryvy byly vyhlášeny jako standardy s celosvětovou platností jednotlivých geologických jednotek, nebo jejich hranic. V roce 1972 na Mezinárodním geologickém kongresu v Montrealu byl na skalnatém svahu návrší Klonk u Suchomast vyhlášen mezinárodní stratotyp, podle kterého se na celém světě určuje hranice mezi prvohorními útvary silurem a devonem. Byl to vůbec první hraniční stratotyp dvou útvarů, který byl kdy vyhlášen.